Pražskou punkrockovou stálici The Fialky není třeba nikomu představovat. Tahle banda čeří hudební vody už celých čtrnáct let a za dobu svého působení si získala pěkný zástup příznivců.
Letošní léto kluci již tradičně zavítali na festival Mighty Sounds, kde v odpoledním sluníčku rozpařili dav pod hlavním podiem. Ještě za tepla po koncertě jsem si odchytla Kapitána Kečupa a probrali jsme spolu nejenom letní festivaly.
Ahoj Kečupe, v první řadě vám chci pogratulovat k parádnímu koncertu. Jak jste si užili velké podium na Mighty Sounds?
Jé díky, musím přiznat, že to pódium je tady opravdu velký, určitě největší kde jsme hráli… Ani na Pod Páře nebo na Trutnově takový není… Hlavně byla sranda, že bedňáci, co tam byli, chvíli nevěřili, že máme tak málo aparátu, což hned vystřídal šok další, když jsme ho vyndali z auta. Naše polorozpadlý bicí, dvě malý komba plus 20 cm „velkej“ zesilovač na basu udělaly dojem (smích). Jinak koncert jsme si užili moc, byla to rozhodně změna oproti předešlým třem ročníkům, kdy jsme hráli jako poslední kapela festivalu ve tři ráno a v naprostým kómatu rozburáceli plnej stan přeživších. Tentokrát to bylo příjemný snídaňový vystoupení ve dvě odpoledne pro spoustu kámošů, čehož si moc vážíme.
Klubová sezóna má útrum, je tu léto a spolu s ním i spousta hudebních festivalů. Který festival je pro vás takovou tou srdeční záležitostí, bez které byste si léto nedokázali představit?
Pro nás jsou to určitě festivaly Mighty Sounds a Pod Pára, to jsou ty největší svátky punk rocku přes léto tady. I když letos se fakt povedl i Brněnec s rekordní návštěvností a super dopadl i náš malý fesťáček v pražské Vopici, kterým držíme tradici punk akcí na konci školního roku ještě z dob, kdy jsme tam i my chodili pogovat s výzem pod paží (smích). Jo a tešíme se samozřejmě i na Trutnov, kde jsme loni měli super večerní čas, takže to byl fakt riot!
Na festivalech se během několika dní vystřídá obrovské množství různých kapel a interpretů. S kým byste se rádi letos potkali a popřípadě i spolu zahráli?
Pro nás je to naprosto jasný. Tady na Mighty to jsou Perkele, který budou hrát dnes večer a na Pod Páře to jsou jednoznačně Cock Sparrer a Buzzcocks. A dokonce s těmahle kapelama jsme na obou festivalech v ten samý den na stejnym pódiu. Líp to ani vyjít nemohlo!
Jak vypadá takový váš festivalový den, třeba právě na Mighty Sounds?
No, mám s sebou flašku Tequily a kilo mandarinek, takže s přítelkyní obcházíme známý a dáváme jim napít a měsíček mandarinky. Přitom posloucháme sety kapel, co nás zajímaj a jíme chleba s raclettem, který tu prodávaj (smích). Nej jídlo tady!
Existuje i nějaký festival, na který jezdíte jen jako diváci?
Já jsem byl jako divák vždy jen na Mighty a Páře, i když jsme tam nehráli a jel bych sem i letos, i kdybychom tam nevystoupili! Jinak jsem vždy od roku 1999 jezdil na Antifest, kde jsme bohužel nikdy nehráli, ale je to moje srdeční záležitost, poprvé jsem tu viděl většinu mých oblíbených kapel… Jinak mě z tuzemských akcí ani nějak nic neláká… Snad kdyby někam pozvali zase Pistole, jak to bylo jednou na Slovensku před pár lety, to bych jel… Nebo Die Totten Hosen, ty bych si dal… Do zahraničí bych pak, až bude volnějc, chtěl jet na Rebellion festival do Blackpoolu, to by stálo za to.
Jak jsi se vlastně dostal k muzice? Co bylo tím impulsem?
To bylo jednoduchý, po tom co jsem poznal punk rock, už mě nebavilo nic jinýho… To bylo asi když mi bylo čtrnáct… A tak jsem po pár letech chození na snad všechny pražský punk koncerty v sedmnácti založil kapelu a těšil se na první zkoušky a koncert ve sklepě. Byla to skvělá doba. I když hlavně ze začátku mě víc než hraní vždy bavilo pařit… Protože kdo moc cvičí, nástroj si ničí. I když posledních pár let mě to baví spíš naopak, ale to neznamená, že bych mejdany flákal samozřejmě.
Pokud se nepletu, tak jste tento rok oslavili čtrnáctileté výročí kapely, takže za rok máte občanku! Navnadíš fanoušky a prozradíš, co chystáte k tak významnému jubileu?
No určitě to bude stát za nějakou oslavu, to je jasné. Kdo by tomu věřil, že budeme hrát 15 let… Největším důkazem, že to na začátku nikoho ani nenapadlo, je ten náš debilní název (smích). Ty vole, 15 let se jmenovat The Fialky to chce koule, nemyslíš. No nic, vydáme vinyl, kterým se to zrekapituluje a snad i něco napíšu. Zatím se vše tvoří, tak se nechte překvapit… No a samozřejmě budou nějaký oslavný koncerty.
Delší dobu jsme od vás neviděli žádný videoklip, můžeme se zase na nějaký těšit?
Na videu se začalo teď pracovat, bude to na jednu starší, trochu zapomenutou skladbu, tak uvidíme… No a výročí snad taky nějaký další nový klípek doprovodí. Klipy jsou prima, je to taková vizuální památka určité doby. Mám je rád.
Co zatím považuješ za váš největší úspěch?
Hlavně to, že jsme v kapele pořád kámoši, protože díky tomu pořád hrajeme a jsme schopný to držet nad vodou. Hlavní je si dávat malý cíle a těšit se z každé akce, z každého vzkazu od kámošů nebo lidí, co naše muzika osloví, to je pro mě důležitý… Na žádný úspěch si nehrajem.
Já ti moc děkuji za rozhovor, přeji hodně štěstí do budoucna, třeba se zase brzy na nějaké akci potkáme a ráda bych Tě poprosila o nějaký vzkaz pro čtenáře.
Díky za podporu a rozhovor! Hmm vzkaz.. GABA GABA HEY! Tequilu s mandarinkou si dej (smích)!
Autor: Petra Poláková
Originál rozhovoru si můžete přečíst tady: rockandpop.cz